U kávy nad fotkami

U kávy nad fotkami .....Anitka a její oči

29. června 2016 v 15:11 | VendyW


První odvážlivec, respektive první odvážná která se
přihlásila se svými fotkami do téhle naší nové rubriky si zaslouží
jak pochvalu tak i mojí velkou omluvu. Poslala své fotky už před deseti dny,
jenže než jsem se dostala k tomu abych článek stvořila a fotky vytvořila
stala se nemilá věc a to, že nám přestal fungovat internet a trvalo šest
dní než se zase zprovoznil. A tak se k zveřejnění dostávám až teď.
Takže milá Rebeko, omlouvám se, že tvoje, mimochodem zajímavé fotky zveřejňuji až dnes.

A teď ti předávám i slovo .....


Pekný deň prajem!
V blogovom svete sa skrývam pod prezývkou Aerosol, pochádzam z adresy in-air.blog.cz a veľmi oceňujem príležitosť zapojiť sa do diania tohto klubu napriek tomu, že som nečlen. Na registráciu sa veľmi necítim, pretože nevlastním fotoblog a fotím spôsobom pokus-omyl - iba tak, pre radosť.
Radosť je o to väčšia, keď sa mi prihodí pokus-úspech, ako tomu bolo, aspoň podľa mojich subjektívnych meradiel, v prípade fotiek, ktoré posielam. Je na nich moja spolubývajúca Anitka a vznikli úplne spontánne, uprostred priateľského rozhovoru, ktorý som musela náhle neslušne prerušiť vytiahnutím foťáku, pretože pomedzi vrstvu oblakov sa na chvíľu predrali slnečné lúče a ja som zaňuchala zaujímavé svetlo.
Myslím, že sa to oplatilo. Anitka bola nadšená, pretože vraj toto je prvýkrát, kedy sa sama sebe na fotkách páči. Ja som bola nadšená, pretože toto je prvýkrát, kedy môj pokus o portrét dopadol dobre. Už dlho som sa snažila o portrétovú fotografiu, ale výsledok mi vždy pripadal nemastný, neslaný, proste úplne o ničom.
Nejde mi ale do hlavy jedna vec. Prečo moje doposiaľ najvydarenejšie zábery vznikajú vtedy, keď sa na fotenie vôbec nepripravujem a príležitosť nehľadám; vtedy, keď mi príležitosť sama od seba nečakane spadne do lona?



U kávy nad fotkami ..... fotoalbum nebo fotokniha?

16. června 2016 v 10:06 | VendyW


Trošku tímhle článkem naváži na můj poslední nápad
o povídání nad fotkami a to co mne k němu přivedlo je moje zatím
první zkušenost s tvorbou fotoknihy. Dělala jsem a vlastně ještě dělám
v poslední době velkou čistku ve fotkách, které mám uložené na jednom z externích disků.
(jistota je jistota a tak dva externí disky to jistí) . Za osm let, co zase
intenzivně fotím se jich nastřádala pěkná řádka, ale já, s odstupem doby,
jsem k mnohým z nich ztratila ony "sympatie" které jsem měla hned po jejich vzniku
a kvůli kterým jsem je archivovala. Navíc většina z nich de facto vznikala hlavně kvůli
blogu, takže plnily spíš funkci doplňkovou k daným textům, než aby aspirovaly na nějakou
uměleckou hodnotu. Něco jsou fotky z výstav, kterých jsme se s Bobešem zúčastnili
a sloužili jako studijní materiál konkurence a toho jak se zlepšit. A samozřejmě i
ony mají pro mne vzpomínkovou hodnotu, vždyť ti naši chlupáčci s námi bývají
až moc krátce.

Za analogových dob si člověk dával dobrý pozor, co na těch 36 políček
které na filmu měl k dispozici nafotí, pokud neměl sebou zrovna tři čtyři filmy.
Ale občas se také stalo že se cvakalo a cvakalo, aniž by člověk dbal na
kompozici, scénu a pod. co si dneska skoro každý až úpěnlivě hlídá. A tak se
vesele plnila alba nebo krabice fotkami, které se většinou vytahovaly
při nějakých obzvlášť významných rodinných setkáních, ale nebo i jen tak, když
měl člověk splín a chtěl si trochu zavzpomínat a zlepšit si náladu .....
Dnešní digitální doba člověku dopřává trochu jiný luxus. Fotky vidíme hned po vyfocení,
můžeme si je upravit už přímo v aparátu, můžeme je jedním zmáčknutím vymazat
a hned se pokusit o nápravu. Jsme omezeni jen velikostí karty a výdrží baterie.
Ale .... nastává dilema. Jak a kde je ukládat. Vypálit na CD, nechat na externím
disku, nechat si z nich ve fotolabu udělat fotky, nebo si je vytisknout doma?
Další možností a ekvivalentem jsou fotoknihy. A právě tuhle zkušenost s jejím
tvořením jsem si mohla teď střihnout. Je pravdou že po tomhle způsobu
uložení fotek jsem pošilhávala už hodně dlouho. Ale finanční situace mi
prostě nedovolovala se do toho dát. Náhoda mi přihrála ale dost dobrou
nabídku ke které se vázal i slevový kupon na 1200 Kč a to vlastně tvořilo
celou cenu fotoknihy A4 o 54 stránkách. Pustila jsem se do toho a tvořila
a tvořila. Přiznávám, že začátek byl nejhorší. Vybrat fotky. I když už jich bylo
v archívu o pěkných pár desítek tisíc míň, stále ale jich bylo dost na to vybrat
jen ty nej. A pak zžít se s programem na tvoření. Tomuhle jsem ale jako milovník
kreativního tvoření propadla hned na první dobrou a dělala bych další a další....

Takže místo kochání se fotkami v albu, si listuju knihou. A to mne vede k
otázce, jsou ještě dneska živá klasická alba nebo patří už jen do skříní
našich ( a nás) rodičů a prarodičů? A co vy, album nebo fotokniha?
Pojďme si o tom povídat. Třeba i u té kávy .....


 
 

Reklama