svět fotografování

Fotograf invaze 1968 - reportáž ČT

22. srpna 2017 v 18:46 | Mike
Čirou náhodou jsem v televizi narazil na jednu reportáž z "Událostí v regionu", která by vás - milovníky fotografování - mohla zajímat. Pojednává o jednom z československých fotografů, kteří zachycovali životy obyčejných lidí v těžkých dobách...

ODKAZ NA REPORTÁŽ (čas 18:56)


Jára Novotný

"Spousta mých kamarádů už umřela, ale mně se tam ještě nechce. Mám na to fígl: začnu chystat knížku, a dokud není hotová, musí zubatá pěkně počkat, až to dodělám!"

Československá fotografie - Sára Saudková

20. srpna 2017 v 16:34 | Mike
Sára Saudková je česká fotografka a bývalá dlouholetá přítelkyně fotografa Jana Saudka, s jehož synem má čtyři děti. Při studiu na VŠE v Praze poprvé viděla dílo Jana Saudka. Zaujal ji jeho styl, a tak se rozhodla, že se s fotografem setká. Nakonec toto setkání přešlo až do několikaletého vztahu, který ji také přivedl k fotografování.

Vlastní tvorbu Sára tvoří od roku 1999. Obecně se její styl podobá stylu Jana Saudka - jejím hlavním oborem jsou akty, především v černobílém provedení. Věnuje se výhradně volné tvorbě, jejímž prostřednictvím dokumentuje svůj soukromý život.

Na svém kontě má již velký počet výstav, především v České republice a na Slovensku. Její tvorba se ale podívala také do Polska, Švýcarska, Německa, Itálie nabo Austrálie. Je také autorkou spousty knih a kalendářů, ve kterých prezentuje svoji tvorbu.

Osobní stránky Sáry Saudkové (a Jana Saudka) ZDE.

UKÁZKA TVORBY


Chlapec (1999)

Tam, kde skončil život...

23. února 2017 v 9:41 | Soňa K. Photography
Podívám se na tu budovu, která ještě před sedmi lety byla plná lidí, nemocniční odér dezinfekce se nesl chodbami, mnoho nemocných čekalo v čekárně na vyzvání sestřičky ke vstupu do ordinace. Tak vypadal každý den zdravotního střediska, jak jistě každý zná.
Jenže co se stalo? Proč najednou život v té budově utichl? Kam se všichni poděli? Odpověď na všechny otázky je velice jednoduchá. Stačilo jedno rozhodnutí, následné potvrzení od stavebního úřadu po podání žádosti a hle, stojí tu místo staré fabriky nové zdravotní středisko, které má zajistit mnohem pohodlnější a komfortnější prostředí pro pacienty.
Jenže co teď se starým střediskem? Nic. "Počkáme pár let, ono se to možná vyřeší samo." Přesně takový pocit jsem měla, že si to vedení města řeklo a tak se nic nedělo. Budova zela prázdnotou. Postupem času, měsíc po měsíci, rok po roce, se zub času zakousával do vzhledu budovy nejen zevnitř, ale i zvenčí. Jediné využití, které budova měla, bylo na výcvik hasičů při záchraně osob z hořící budovy, kdy používali dýmovnice, protože jinak budova dávno mohla lehnout popelem. Ale to bylo vše. Další využití měla tak akorát pro alkoholiky a drogově závislé a pro podobná existující individua, kteří se vkrádali rozbitými okny dovnitř a z toho, co tam zbylo, udělali jen pořádný chlívek.

Měsíc foť a pošli zrcadlovku dál!

20. února 2017 v 10:17 | Iris
Ve stručnosti :
Myslíte, že je možné poslat do oběhu mezi lidi foťák za cca 30 000 Kč a věřit, že ho nikdo neukradne či neprodá? Že ho bude používat 30 dní a pak jej opět pošle dál někomu náhodně vybranému? A myslíte, že je možné, aby se po jednom roce opět vrátil k původnímu majiteli? Vyzkoušel to ve svém experimentu člověk, jenž si říká "Fotograf bez talentu".

Tak přesně na takový článek jsem narazila na internetu.
A musím říct, že jsem byla mile překvapena, jak celý experiment dopadl.
Docela by mě zajímalo, zda je tu někdo, ke komu foťák doputoval a kdo ho měsíc užíval. Já bych to brala a rozhodně bych jej i vrátila, nebo-li poslala dál.
Těch zrcadlovek šlo do oběhu rovnou 5 a dostaly se k 12-ti lidem, kteří nafotili 10 000 fotografií.
Jedna z prvních zrcadlovek byla dokonce vydražena a zisk z dražby byl věnován Armádě spásy.

World Press Photo .....

17. února 2017 v 10:22 | VendyW


Konečně zná fotografický svět vítěze prestižní
WORLD PRESS PHOTO.

Něco jako fotografického Oskara, si letos odnesl turecký fotograf
BURHAN OZBILICI
který zachytil situaci bezprostředně po atentátu na ruského ambassadora v Ankaře.
Autor fotografie se stal i vítězem kategrie Spot News s celou fotoreportží z této události.
Vítězný snímek byl vybrán porotou z 80 000 fotografií od více jak 5 tisíc autorů z celého světa.
Mezi oceněnými fotografy je i Čech Michael Hanke.

A tady jsou některé oceněné snímky.
Vítězný snímek Burhana Ozbilici

ozbilici

Projekt "Emoce"

1. února 2017 v 15:17 | Soňa K. Photography

Po domluvě s dalšími správci, jsem dostala povolení, abych vám tady mohla představit svůj projekt, který se odehrává na mém blogu. Tento projekt jsem chtěla dát sem na klub, ale jelikož se nevědělo, jestli by byl o něj zájem, dala jsem ho jako prvně na zkoušku k sobě a pokud by měl ohlas, možná by se zavedl i tady, ale to se uvidí.

O co tedy jde?

Rok má 12 měsíců a tím pádem bude i 12 témat emocí, které budou muset být ztvárněny fotograficky. Emoce vyberu takové ty základní a hlavní, které se dají snadněji vyobrazit. Je jedno, jak kdo ji vyobrazí, jestli fotografií krajiny, nebo pomocí portrétu. Nápadům se meze nekladou. Na začátku každého měsíce vypíšu téma, které bude a které se bude zpracovávat a na konci vždy udělám vyhodnocení, kdy zveřejním všechny fotografie, které mi pošlete, samozřejmě i ty moje. Za každé splněné téma získáte body. A na konci roku udělám vyhodnocení, kdo se nejlíp tohoto zhostil a možná přijde i nějaká odměna.

Výstava a kniha Jana Šibíka - DESET LET

26. ledna 2017 v 15:31 | Soňa K. Photography

Kde se výstava koná? - Staroměstská radnice, Praha
Kdy se výstava koná? - 2.2.-13.3.2017 vždy od 10-19 hodin

Kdo je Jan Šibík?
Šibík je český fotoreportér. Právě proto je nejvíce známý pro své fotografie, na kterých se zachycuje válečný konflikt, utrpení, drama. Pracuje pro časopis Reflex od roku 1993 a za tu dobu podnikl přes dvěstě cest do všech koutů světa. Fotografoval konec komunismu v Evropě, pád berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu i krvavý zánik Ceauşescova režimu v Rumunsku. Byl svědkem masakrů v Sieře Leone a Libérii, hladomoru v Súdánu, Somálsku a Etiopii. Zažil následky zemětřesení v Arménii i Turecku, exodus iráckých Kurdů do Íránu. Zaznamenal války v Afghánistánu, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, v gruzínské Abcházii, Čečensku, ázerbájdžánském Náhorním Karabachu, Jihoafrické republice a Iráku. Genocidu ve Rwandě, uprchlické tábory v Tanzanii, Súdánu, Haiti, Angole a Somálsku.
V posledních letech se Jan Šibík zaměřil na konflikt v Palestině. Během celého roku 2004 fotil epidemii AIDS na Ukrajině.
V roce 2005 zaznamenal děsivé následky přívalové vlny na Srí Lance, bizarní poměry v komunistické Severní Koreji, pohřeb papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu i Jásira Arafáta v Ramalláhu, odchod izraelských osadníků z pásma Gazy a následky hurikánu Katrina v New Orleansu.
Dále získal několik ocenění. Je držitelem třetího místa v kategorii Sportovní příběhy v soutěži World Press Photo, dvakrát byl hodnocen hlavní cenou v soutěži Czech Press Photo, je laureátem hlavní ceny Golden Prisma Award a také obdržel od města Plzeň Cenu 1. června, která bývá udělována za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv.


O čem je výstava?
Jak již název napovídá, výstava se týká ohledně fotografií, které vznikly za posledních 10 let, tedy od roku 2007-2016 přesněji. Díky počátku v roce 2007, najdeme na fotografiích přírodní katastrofy, respektive jejich následky - tajfun Haiyan nebývalých měřítek na Filipínách, nepokoje po zemětřesení na Haiti. Jsou zde i skutečně unikátní snímky z KLDR coby svědectví o existenci ideologie nesvobody a násilí, jež ovládala velkou část světa v nedávné minulosti.
Potom přichází - snad jako spojovací článek a předzvěst budoucích událostí - arabské jaro s krvavými událostmi v Egyptě a Libyi.
Druhé části Šibíkovy výstavy už zcela dominují bolestné důsledky nových ideologií, s nimiž je současný svět konfrontován. Ruského velmocenského imperialismu, jak se projevil během občanské války na Ukrajině, a zejména militantního islamismu, jenž vyprovokoval uprchlickou krizi dosud nebývalých rozměrů. Ta se stala v uplynulých letech hlavním tématem Jana Šibíka.

Ukázka fotografií:

Fotografická výstava Roberta Vana

10. listopadu 2016 v 20:34 | Soňa K. Photography
Projížděla jsem několik výstav, které se zrovna konají v České republice a zaujala mě jedna výstava, která by si zasloužila to, aby tady byla zveřejněná, jelikož je velice zajímavá z několika hledisek. Takže kdo má možnost, určitě se vyražte podívat!


Kde se výstava koná? - OD Kotva a Galerie Tančící dům, Praha
Kdy se výstava koná? - 5.10.2016 - 8.1.2017
Cena vstupného:
  • Plné: 110 Kč
  • Zlevněné (děti od 6 let, studenti, důchodci): 70 Kč
  • Zdarma (ZTP, děti do 6 let)
  • Rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti): 220 Kč

Kdo je to Robert Vano?
Robert Vano je americký fotograf, který žije v Praze. Jeho nejčastější fotografie jsou módní a reklamní. Je známý pro své černobílé portréty a akty, které fotí na klasický film a používá taky už málo používanou techniku platinotype. Spolupracuje s mnoha světovými značkami, vede workshopy "Daylight nude", z čehož vypovídá to, že nejraději fotí za denního světla.
V roce 2010 mu byla udělená Evropská cena Trebbia za tvůrčí činnost. Proslavily ho krom jiného i mužské akty, jelikož sám patří ke komunitě gayů. Jedním z jeho hlavních uměleckých vzorů je americký fotograf Bruce Weber.

O čem je výstava?
Výstava nese název "MEMORIES". Expozice v OD Kotva nabízí k nahlédnutí Vanovy fotografické vzpomínky na 74 fotografiích, kdy je možné vidět i jeho barevnou tvorbu. Zvláštní je výstava v tom, že navazuje na stejnojmennou fotografickou knižní novinku. Kniha se skládá ze z více než 190 barevných a černobílých fotografií, které vznikaly od roku 1968 až po součsnost.
Projekt "MEMORIES" vznikal postupně. Nejdříve probíhaly několik let přípravy jeho fotografických vzpomínek do knihy a poté se rozhodl zrealizovat i výstavu. Velká část fotek je pořízená fotoaparátem Polaroid a následně zpracována technikou "cross procesing", díky níž docílil specifické barevnosti snímků.

NABÍDKA- fotoseminář s Věrou Markovou

28. září 2016 v 13:17 | Lenacia

FOTOSEMINÁŘ

Kdo mě alespoň z části sleduje, možná si je vědom toho, že kromě vystudované fotografie jsem se často velice ráda účastnila i různých fotokurzů.
Mezi ty, které mi v mém oblíbeném žánru daly nejvíce, patří samozřejmě jednak kurz focení dostihů v pardubicích, kterého jsem se účastnila dvakrát, a pak splněný sen focení fríských hřebců na kurzu pořádaném Věrou Markovou.
S touto fotografkou jsem se nakonec účastnila tří fotoseminářů včetně posledního veřejného.
A právě pro to k vám teď přicházím s nabídkou možnosti zúčastnit se soukromého fotosemináře na našem ranči.

Starými skly .....

25. března 2016 v 17:57 | VendyW


Přiznávám se, že od okamžiku kdy jsem viděla
v Tématu měsíce, kam jsem si na vás vymyslela jako téma ten zatracený
a zapeklitý bokeh, fotky od Martina nafocené starým manuálním sklem
značky Helios, byla jsem z toho co umí naprosto unešená.
Fotím strašně ráda detaily a květiny a to co tenhle objektiv
dokáže se mi velice líbilo. Zašla jsem tedy k Martinovi na virtuální
poradu a z ní pak hupky šupky na půdu do krabice, kde jsou uschovány
všechny fotoaparáty a kamery, které se v naší rodině nastřádaly.
Od mé památeční dvouoké Rolleiflexy až po malé kompakty.
A z té krabice jsem také vylovila manželův Zenit TT a na něm
objevila ten vysněný Helios. Přesně Helios 44M 2/58.
Na cestě jsem měla i redukci na Nikon a tak už jsem se
nemohla dočkat až si focení se starým manuálním sklem vyzkouším.
Co vám budu říkat, naprosto jsem mu propadla. Z foťáku ho skoro
nesundavám, veškeré detaily fotím už jen s ním. Sice mám zatím problém
fotit v místech kde je míň světla, protože přes hledáček ostřit, to není úplně
ono. Je to lepší přes displej, jenže přes ten fotím strašně nerada
a jelikož se fotí jen v manuálním režimu, vychytat blesk je taky trochu
pro mne zatím problém. A tak mne napadlo, fotíte nebo zkoušeli jste
někdy fotit nějakým starým sklem? Co by jste řekli na rubriku kde by jste se
svými fotkami starým sklem pochlubili? Případně si vyměňovali své zkušenosti
a poznatky s ostatními? Pište mi svoje názory do komentů a můžeme
něco společně spáchat. Souhlasíte?


Z dávnověku fotografie .....

20. února 2016 v 12:21 | MarijaKes

Tento článek od Majky jsem viděla u ní na blogu a poprosila jí,
aby mi ho přeposlala sem na klub, protože mi připadl jako dobrý
kontrast s článkem Daniely o moderních možnostech úprav fotografií.
Je to výlet do pravěku domácí fotografie, který už dnes mladší
generace sotva znají. I když se analogové fotografii i dnes mnozí
věnují, domnívám se, že to může být zajímavé i pro ty z vás
kdo tuto dobu už nezažil ....

A teď už předávám slovo Majce

Slavné fotografie: Idyla

27. srpna 2015 v 12:41 | signorina Lily
Říkáte si, že tenhle snímek neznáte? Že název Idyla a jméno Charles O'Rear vám nic neříkají? Já jsem si však zcela jistá, že tenhle snímek znáte. Viděla ho totiž většina lidí na světě a tak si ho představíme hned jako druhý v tomto seriálu (a že už si nikdo z vás nepamatuje, že tu nějaký seriál Slavné fotografie vůbec začal?).

Idyla
(Charles O'Rear)

Československá fotografie: Pavel Brunclík

1. července 2014 v 21:41 | Mike
A je to tady! Prázdniny začaly, a tím pádem se objevila spousta volného času. A právě jsem se rozhodl, že alespoň část z něj obětuji Fotografickému klubu a shrnu informace o nějakém dalším významném jménu československé fotografie. Dnes padl los na Pavla Brunclíka - tak se na něj podíváme trochu blíže.....

-------------------------

Pavel Brunclík je český fotograf, který se narodil 27. října 1950 ve Znojmě. Do svého díla zahrnuje širokou škálu témat (akty, krajiny, reklamní fotografie...). Klade velký důraz na přirozenost, což se odráží například v tom, že své fotky v naprosté většině případů nijak neupravuje ani neořezává, prostě fotku nechá tak, jak je. Po studování na Univerzitě Karlově a FAMU externě spolupracoval s Československou televizí, v letech 1980-1981 působil jako režisér Československého armádního filmu. Poté se televizi už nevěnoval a přešel k ryze fotografické cestě.
V roce 1994 založil společně s výtvarnými fotografy Karlem Benešem a Romanem Kelbichem Studio ASA, což ve své době bylo největší fotografické studio na našem území. Od té doby se začíná pilně věnovat reklamní fotografii. V roce 1998 na dva roky přerušil své podnikání a cestoval po Americe, Africe, Asii i Austrálii a fotografoval místní přírodu. V letech 2005-2007 vznikl jeho známý soubor fotek, která se věnovala estetice lidského těla. Na těchto snímcích se podíleli sólisté Národního divadla.
Jeho asi nejznámější série fotografií s názvem "Češi" zachycuje české osobnosti, které vynikaly v různých oborech (umění, věda, politika...). Nafocena byla v roce 2011.


"Geometrie nahoty"

Foto-humor

17. dubna 2014 v 17:31 | Mike
Do této rubriky už zase delší dobu nepřibyl nějaký článek. Možná, že to z části bude tím, že je stále těžší nacházet nová témata na články, ale na to se vymlouvat nehodlám. Spíš je to z toho důvodu, že se mi nechce a nechce psát. Respektive chtěl bych, ale nestíhám. Přeci jen, když mám na výběr, jestli přispět na můj blog, nebo na blog fotoklubu, na který přispívá více lidí a je tam tak menší riziko dlouhé neaktivity, vybírám si svůj blog. Je to možná sobecké, leč pro mě dost důležité. Ovšem dnes jsem se hecnul, a tak vám (konečně) přináším nový článek.
Tento článek se bude týkat věci, kterou má většina lidí velmi v oblibě - humoru. A jelikož jsme tady ve Fotografickém klubu, půjde tedy o humor s fotografickou tématikou. De facto je to sbírka obrázků, které mě trkly například na Facebooku, nějaké vtip-stránce, zkrátka při náhodném brouzdání internetem. Možná, že se vám to bude zdát jako zbytečný článek. Článek, který nepřináší žádné nové poznatky, informace.....ale víte co, podle mě by rubrika "Svět fotografování" měla zahrnovat všechno ze světa fotografování.....všechno! A ať už chcete nebo ne, i následující obrázky se světa fotografování týkají. Tak tedy do toho!

Československá fotografie: Silvia Vaculíková

1. února 2014 v 16:48 | Mike
Možná by stálo za to, oživit trochu rubriku "Svět fotografování". Toho lze docílit mnoha způsoby. Já jsem si vybral další článek do "série" o českých a slovenských fotografech, potažmo fotografkách. Tentokrát to padlo na Silvii Vaculíkovou. Tady je pár informací o ní.
 
 

Reklama