Tam, kde skončil život...

23. února 2017 v 9:41 | Soňa K. Photography |  svět fotografování
Podívám se na tu budovu, která ještě před sedmi lety byla plná lidí, nemocniční odér dezinfekce se nesl chodbami, mnoho nemocných čekalo v čekárně na vyzvání sestřičky ke vstupu do ordinace. Tak vypadal každý den zdravotního střediska, jak jistě každý zná.
Jenže co se stalo? Proč najednou život v té budově utichl? Kam se všichni poděli? Odpověď na všechny otázky je velice jednoduchá. Stačilo jedno rozhodnutí, následné potvrzení od stavebního úřadu po podání žádosti a hle, stojí tu místo staré fabriky nové zdravotní středisko, které má zajistit mnohem pohodlnější a komfortnější prostředí pro pacienty.
Jenže co teď se starým střediskem? Nic. "Počkáme pár let, ono se to možná vyřeší samo." Přesně takový pocit jsem měla, že si to vedení města řeklo a tak se nic nedělo. Budova zela prázdnotou. Postupem času, měsíc po měsíci, rok po roce, se zub času zakousával do vzhledu budovy nejen zevnitř, ale i zvenčí. Jediné využití, které budova měla, bylo na výcvik hasičů při záchraně osob z hořící budovy, kdy používali dýmovnice, protože jinak budova dávno mohla lehnout popelem. Ale to bylo vše. Další využití měla tak akorát pro alkoholiky a drogově závislé a pro podobná existující individua, kteří se vkrádali rozbitými okny dovnitř a z toho, co tam zbylo, udělali jen pořádný chlívek.


Když jsem se nedávno postavila na náměstí přímo proti budově, dá se říct, že to jsem ani nemusela, stačilo se podívat z okna práce, jelikož sídlím v budově naproti, a došlo mi, že to, co z toho za těch sedm let vzniklo, je hrůza. Málokdo ví, kde u nás ve městě je náměstí, ale když už to zjistí, tak jistě si každý položí otázku: "Co to tady je za strašidelný zámek?" nebo "Když vidím náměstí a tu budovu támhle, raději bych měl jet dál, než narazím na něco ošklivého." Tedy tohle bych si asi řekla já sama, kdybych to tady neznala. Prostě to místo maximálně mohlo přitahovat právě podivné existence, nebo ty, kteří mají rádi urbex. A mezi ně patřím i já. Jen tohle jediné mě na té budově mohlo těšit, že právě zub času a to, co se v ní událo, kolik životů a jejich příběhů se zapsalo mezi zdi této budovy.
Jelikož pracuji pod místním městským úřadem, dostala jsem možnost tam jít se svým foťákem a hlavně pod záštitou Nýrských novin, jsem se dostala na místo, které mě tolik let přitahovalo. Jen jeden krok stačil k tomu, abych vstoupila do toho zvláštního světa. Už jen v hlavní vstupní hale na mě dýchla historie, vzpomínky, když jsem byla malé dítě, ale taky zatuchlina a smrad. Co taky jiného čekat u opuštěného místa, kde je snad vše.
Začala jsem si procházet budovu od nejspodnější části až do horního patra. Dole ve sklepě nic zajímavého nebylo, krom uřezaného přívodního potrubí, proto jsem se vrátila hned zase zpátky do vstupní haly a moje kroky mě zavedly na místo, kde bývala pohotovost. Procházím čekárnou, kde zůstal starý stůl, nakouknu do prázdné místnosti, kde byla ordinace. Samozřejmě mě zaujal stůl, kdy po menším prohledání se tam našlo i pár fotek sanitářů, kteří tam kdysi sloužili. V denních místnostech sanitářů už toho moc nebylo, jen vítr z rozbitých oken řádil mezi zdmi.


Podívala jsem se na druhou stranu a tam na mě křičel velký zelený nápis "LÉKÁRNA". Pamatovala jsem si, jak lékárna vypadala, ale nikdy jsem nebyla v zadních místnostech, kterých tam bylo víc, než jsem si vůbec myslela. Starý psací stroj, váha a klávesnice od počítače. Pár drobností, které tam zůstaly zapomenuty, protože už je nikdo nepotřeboval. Bylo mi smutno z toho, když jsem si stoupla do prostředka té místnosti a vybavila jsem si tu typickou sladkou vůni, co jsem tam cítila, ty pulty, skříně a spoustu lidí. Vše najednou bylo pryč.



Mé kroky dále vedly ke schodišti do patra. Tam jsem nikdy moc nebyla, neměla jsem důvod. Pro mě bylo vždy stěžejní tak akorát přízemí. Ze stropu kapala voda, a proto jsem si musela najít skulinku, kde jakž takž moc nekapalo, abych nebyla mokrá. Když jsem viděla tu stěnu, uchvátila mě právě tím, jak byla promočená, krom plísně na ní byla spíše zelená řasa, která na ní dokázala parazitovat. Bylo hezké vidět, jak si tak malý organismus dokáže poradit a vytvořit zajímavou krásu.
Když už jsem stála nahoře, vůbec jsem nevěděla, kde co kde bylo. Spousta místností, které byly ordinace a čekárny. Každou jsem si procházela a nacházela zajímavé věci. Krom časopisů a dokonce i nějakých dokumentů, jsem našla i pár přístrojů, kanyly, další skříně. Vše mělo nějaký příběh a ten skončil tím, kdy tyto věci skončily v kontejneru, když místní technické služby započali s vyklízením. Jsem ráda, že jsem stihla nafotit z toho místa alespoň to něco málo, co tam zůstalo, neboť toto místo bude už jen v našich vzpomínkách, protože koncem května započne demolice, aby místo toho mohlo vzniknout něco nového.












 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. února 2017 v 9:47 | Reagovat

Hmmmm, proč mi to připomíná fotky s Černobylu? Je to smutné a zároveň strašidelné.

2 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 23. února 2017 v 9:54 | Reagovat

Tohle je ještě hodně slabý Černobyl :D Hlavně já tam byla fotit v době, kdy už to z větší části vyklizené bylo, tak to nebylo zase až tak hrozné, škoda, že jsem tam nebyla fotit tak 5 let předtím, to by bylo možná zajímavější kvůli tomu, co tam bylo ještě za věci, ale za to teď s tím velkým odstupem času zase je krásně vidět, jak se do tho zub času zakousl...

3 MarijaKes MarijaKes | Web | 23. února 2017 v 13:19 | Reagovat

Že se takto někde hospodaří není nic udivujícího, spíš mne udivuje, že není budova zajištěná a může se tam volně chodit. ;-)

4 Martin Soural Martin Soural | Web | 23. února 2017 v 16:02 | Reagovat

Super atmosféra, čím to bylo pořízeno? Smím-li se tedy zeptat. :-)

5 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 23. února 2017 v 18:10 | Reagovat

[3]: Ono to zajištěno bylo, ale dostávali se tam přes okna v přízemí, kdy malá vymlátili kameny a pak si dokázali sáhnout dovnitř a otevřít to velké...Teď jelikož je budova vyprázdněná a už bez oken, tak zajištěná není...Já tam byla oficiálně, takže to není tak, že bych tam lezla tajně :D

[4]: Určitě se zeptat můžeš :) Bylo to pořízeno na Canon EOS 700D a objektiv byl Sigma DC 18-50mm 2.8f EX MACRO a k tomu jsem použila externí blesk Canon Speedlite 430EX II :)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. února 2017 v 18:37 | Reagovat

Zajímavé tíma. V tom vařiči s brýlemi je např. skrytý pro mne moc zajímavý příběh.

7 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 23. února 2017 v 19:40 | Reagovat

[6]: Je to zajímavé téma a hlavně když vím, že na konci května nejspíše už budova ani tam na tom místě stát nebude, je to smutné, ale je to potřeba, protože chátrající něco na náměstí vypadá opravdu hrozně...No teď při vyklízení a tak, tak ta budova vypadá ještě hůř :D Jinak každá věc má pro mě skrytý příběh...Vidím v tom, jak tam ty lidi jsou, jak se tam pohybovali, co ty věci pro ně znamenaly...

8 Mirka Mirka | Web | 24. února 2017 v 12:28 | Reagovat

Kdybych neviděla nápis Lékárna, napadla mě varna nějakých návykových látek. Zajímavě nafocená.

9 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 24. února 2017 v 13:10 | Reagovat

[8]: To se tam taky mohlo dít :D Bůh ví co se tam všechno dělo :D

10 Hela* Hela* | 25. února 2017 v 14:39 | Reagovat

Je to smutné hospodářství, určitě by se to dalo bývalo těch sedm let dalo nějak využít. Určitě to někomu patří a mělo to dost velkou cenu.
Čekala bych po sedmi letech větší binec. Tady na severu už by nikde nebylo umyvadlo, skleněné dveře se taky hodí, a když se nehodí, tak je aspoň roztřískám. Dokonce na dveřích zůstalo spousta cedulek.

11 MarijaKes MarijaKes | Web | 28. února 2017 v 15:55 | Reagovat

[5]: Nešlo mi o to, že bys tam lezla tajně. Ale když si představím, že by tam třeba lezly děti, představuje docela slušné nebezpečí. Jinak nafocené je to jako dokument profesionálně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama