Rozhovor 0.6 - Soňa K. Photography

6. prosince 2016 v 10:00 | Diana |  rozhovory
Takže dnešní článek a rozhovor není mojí prací, ba naopak, jsem v roli zpovídané. Dnes se rozhovoru ujala Diana a já jsem souhlasila, takže slovo předám jí. Jinak ohledně toho, že na začátku není nějaký základ o mně, je to proto, protože jsem nedávno se představovala v článku Těší mě.

Pro jednou se strany obrátí. Zpovídanou bude tentokrát Soňa K. Photography, která obvykle ostatním členům i nečlenům klade své zvídavé otázky. Ve škole jsem totiž dostala úkol udělat interview a Soňa byla ta, která mě napadla, jelikož i já jsem se jednou ocitla v roli zpovídané :) a bude zajímavé dozvědět se něco právě o Soně.


Na Tvých internetových stránkách mohu vidět, že se věnuješ spoustě fotografických žánrů. Co Tě baví fotit nejvíc?
Ano, fotím hodně žánrů. Když se to tak vezme, každý žánr má něco do sebe. Poslední dobou hodně fotím přírodu, protože ji mám ráda a hlavně příroda je kouzelná. Člověk nikdy neví, co krásného vykouzlí, tak jako teď o víkendu, kdy byl mráz, sníh a všude to bylo krásně lesklé. Hodně mě baví fotit koncerty. Hra světel, ta atmosféra. Zachytit ty správné okamžiky. Je to sice náročné nosit na krku celý koncert foťák, ale vždy jsem hodně moc nadšená a maximálně si to užívám. Snažím se fotit i děti a rodinky, ale zatím to není pro mě jednoduché. Hlavně děti specifikovat, aby byly před objektivem, tak jak chci já, takže to pak spíše bývají takové momentky.



Odhaduješ, že se v budoucnosti zaměříš na focení něčeho konkrétního, nebo pravděpodobně zůstaneš u více druhů, protože Tě baví právě ta rozmanitost?
Myslím, že mi zůstane asi ta rozmanitost. Focení přírody je dost velký relax, člověk se prochází a vyčistí si u toho hlavu. Rozhodně se chci víc zaměřit na rodiny a děti. U nás právě možnost takového focení moc není a myslím, že časem by se to mohlo po okolí rozkřiknout a já bych mohla mít nějaké zákazníky. A focení koncertů mi taky určitě zůstane, protože fotím převážně koncerty u nás ve městě a dávají se pak i na místní facebookové stránky, kde si každý může připomenout tu skvělou akci, na které byl.

To je skvělé, zviditelnění se hodí. Přemýšlela jsi nad tím, zda by ses chtěla focením živit? Co si o tom myslíš?
Ano. Pokud chci být trochu v povědomí místních lidí, jé dobré si udělat reklamu. Nedávno mě požádala kamarádka, zda nechci udělat poukazy na focení jako výhru do tomboly na maturitní ples. Rozhodně jsem s tím souhlasila a vytvořila poukázky. Člověk tak nejlíp rozhodí sítě a bude pak jen na lidech, zda to využijí nebo ne.
A ano, přemýšlela a chtěla bych se focením živit. Sice ne jako hlavní příjem, ale takový jakoby přivýdělek. Focení je můj život a já svůj život chci žít naplno.


Mohu se ještě vrátit v čase k Tvým fotografickým začátkům? Co pro Tebe vlastně bylo popudem k fotografování?
Když jsem byla menší, něco kolem 13 let, ráda jsem fotila na náš digitální malý Canon. Bavilo mě cvakat cokoliv, ale nebylo to takové, že bych cvakala nějak záměrně a nějak to vypadalo. Ale bavilo mě to. Ke svým patnáctým narozeninám jsem dostala svůj první vlastní foťák. Byl to Canon PowerShot SX 110. Byla jsem za něj hrozně ráda a tak jsem si cvakala a cvakala, samozřejmě všechno to bylo na přednastavené režimy, které ten foťák měl. Až později jsem na tom zkoušela pracovat s prioritou clony a času, ale byly to spíše jen pokusy, než aby to něco znamenalo. Pak si teta pořídila zrcadlovku a to jsem se pro to nadchla ještě víc, sama jsem si ji přála, protože když jsem ji měla půjčenou, moje focení už začínalo vypadat jinak, snažila jsem se naučit fotografii a vše k tomu. Proto mi můj foťáček pak přestal stačit a já měla jasný cíl. Našetřit z brigády na zrcadlovku. Jenže na Vánoce, když mi bylo 18, jsem dostala tety starou zrcadlovku Canon EOS 1000D jako dárek. Byla jsem hrozně moc nadšená, a tak jsem se začala víc zajímat o to, jak fotit. Učila jsem se vše od základu, pořídila si pak i pevnou padesátku k tomu setovému objektivu, který jsem měla, absolvovala jsem dva fotografické kurzy pro začátečníky, kde jsem se naučila a napravila svoje chyby. Od té doby uplynul nějaký čas a sama jsem na svých fotkách pozorovala, že se pomalu zlepšuji. Před dvěma lety jsem si pořídila současný fotoaparát Canon EOS 700D, k tomu jsem vyměnila setový objektiv za lepší od Sigmy, pořídila teleobjektiv od Tamronu, pořídila i externí blesk a jako poslední, co mi přijde do rodinky, bude Helios, který by během pár dní měl přijít.

Hezká, poměrně univerzální výbava. Stanovuješ si ve fotografování nebo obecně konkrétní cíle, kterých bys chtěla dosáhnout?
Ano, stanovuji si cíle. Vždy někde něco vidím, co a jak kdo vyfotil a já si dávám za cíle dosáhnout podobnou kvalitu své fotky. Stále se učím nové a nové věci, jako teď, kdy jsem si hrála s dlouhým časem a tekoucím potokem, abych docílila rozmazané vody, kdy je pak nádherná. Samozřejmě se snažím hlásit i do fotografických soutěží a zatím můj největší úspěch, který mě taky dost nakopl, byl, že jsem vyhrála fotografickou soutěž v místním deníku. Samozřejmě to není, bůh ví jaká soutěž, ale i tak jsem za to byla velice ráda.

Věřím, i sebemenší úspěch je úspěch! Je ještě něco dalšího, co Tě v tvorbě motivuje? Máš nějakou múzu?
Motivací je hodně. Pořád se snažím jít kupředu, být lepší. Motivaci hledám u spousty fotografů, které sleduji, ať už z České republiky, tak ze zahraničí. I mezi nimi je to různorodé, někteří mají nádherné fotografie krajin, jiné zase sleduji kvůli nádherným portrétům, další zase kvůli fotografiím psů. Ani bych nevěděla, koho z nich vybrat, když bych měla říct, ale rozhodně z českých fotografů bych řekla Ondru Uhlíře, Lukáše Skalického, Petra Husera a Františka Tótha.


Je velmi důležité najít fotografy, kteří mohou jít příkladem. Jak hodnotíš současnou situaci, kdy dobrý foťák je pro mnoho lidí vcelku dostupný a tím pádem je k vidění nepřeberné množství fotek?
Ono si dost lidí myslí, že když si pořídí drahou zrcadlovku a drahé vybavení k tomu, prostě to nejlepší, co by se dalo na trhu sehnat, tak hned budou mít profesionální fotky. Samozřejmě, co se týče kvality, budou mnohem lepší než z obyčejného levného kompaktu, ale není to všechno. Technika je jen jeden z mnoha aspektů, které se musejí splnit k dokonalé fotografii. A to si právě spousta lidí neuvědomuje. Člověk potřebuje hlavně umět pracovat s tím fotoaparátem, umět ho nastavovat, další důležitá věc je ta, že musí být člověk kreativní, zachytit ty správné momenty. O úpravě se netřeba bavit, protože vždy je potřeba nějak fotku upravit, pokud ji chceme mít dokonalou, i když je to jen úprava expozice, barev a kontrastu. Poslední dobou se mi stává, že narážím na amatérské fotografy, kteří si myslí, jak jsou dokonalí a světoví, ale jejich fotky jsou vhodné tak akorát do rodinného alba. Samozřejmě nemůžu tolik kritizovat, nejsem profesionální fotograf, ale amatér. Jen o některých fotkách můžu říct, že jsou top, ale stejnak za nějakou dobu si zase řeknu, že bych to vyfotila jinak a líp. Samozřejmě všechny tyhle začínající fotografy nemůžu házet do jednoho pytle. Najdou se i tací fotografové, kteří hledají rady u kolegů, kteří už nějakou dobu fotí a někam se dostali. Sama hledám rady a názory na své fotky, co zlepšit, jak příště pracovat se světlem líp a podobně. Když nad tím přemýšlím, mě samotnou více kupředu posouvá kritika, kdy je mi něco vytknuto, ale musí mi být i podána rada, jak na to příště líp, než to, kdy mi každý chválí všechno, že je přímo dokonalý. Samozřejmě chvála potěší, ale právě ta kritika mě dokáže posunout dál.

Taky si myslím, že kritika může být opravdu přínosná. Je podle mě ale nutné všimnout si, od koho pochází… Co se týká kvality fotky a jejího působení - snažíš se do fotografií vkládat něco pro Tebe typického, jde Ti o specifický styl?
Sama nevím, jestli mám nějaký specifický styl, v tom bych řekla, že se ještě trochu hledám. Stále experimentuji a učím se a snažím se najít to, co by mě nejvíce bavilo. Mám v plánu teď víc experimentovat s vrstvami u úprav fotek, ale musím se naučit nejdříve v photoshopu, abych mohla tohle zkoušet. Možná někdo, kdo je nezaujatý, by poznal nějaký můj styl v těch fotkách, ale já sama takhle vůbec nevím.

Tvoříš takové fotky, jaké se líbí Tobě samotné, nebo se necháváš ovlivňovat tím, co podle Tebe lidi chtějí vidět?
Fotky, které zveřejňuji a taky vystavuji do světa, ať už na svém facebooku, nebo na blogu, jsou focené tak, jak mně se to líbí. Teda to se týká hlavně přírody. Tam je to vše dělané tak, jak mně se to líbí, samozřejmě ne každému by se to takhle muselo líbit, ale já z té fotky pak cítím něco, co pro mě znamená. Třeba když fotím rodinky nebo děti, snažím se to fotit tak, jak by se to líbilo těm lidem, pro koho jsou fotky určený. Ale je tu zase takové to pomyslné "ale". Pokud je fotka, kterou vyfotím a mám ji předat rodině a vypadá to, že by se mohla líbit, jenže já tam vidím nějaké nedostatky, které jsou pro mě dost velké, tak tu fotku neposkytnu a poskytnu raději fotku, která se líbí více mně, a pak si počkám, jestli i takhle vyfocená fotka se bude líbit i jim. Když se to vezme tedy celkově, snažím se spíše tak, aby se fotografie líbila mně, přesto se chci zavděčit i ostatním a pak je jen na nich, jestli se jim fotografie líbí takhle, nebo by ji chtěli třeba malinko jinak. Každá fotka si najde tak zvaného pomyslného kupce.


Fotíš spontánně a improvizuješ, nebo máš předem danou představu, koncept?
Záleží podle toho, co fotím. Když si fotím přírodu, tak je to převážně spontánně. Fotím to, co vidím a to, co chci zachytit a nějak to ukázat líp, než to třeba je. Ale u focení dětí a rodinek, snažím se si to malinko dopředu připravit. Místo, kde se bude fotit, nějaké pózy. Prostě být připravená, i když ne vždy to vyjde přesně podle představ. To samé platí i u focení cosplaye, kdy si nastuduji charakter postavy, zjistím si, jaké místo by se k této postavě hodilo a vymýšlím podle obrázků a fanartů různé pózy. Je pravda, že je to náročnější, ale v tomhle se asi víc vyžívám než u příprav na focení rodinek.

Mohla bys krátce popsat, co znamená fotit cosplay?
Určitě můžu vysvětlit, co to je, protože málokdo bude vědět, co to znamená a co si pod tím má představit. Cosplay je zkratka ze dvou anglických slov "costume" a "play". Znamená to tedy, že se člověk oblíkne jako daná postava, kterou si vybere, ale to k tomu nestačí. To by byl prostě jen kostým. Musí se naučit i charakter té postavy, jednat jako ta postava a naučit se i její typické grimasy. Ten člověk se musí stát tou postavou. Jinak tohle pochází z Japonska, a tedy je pro tyhle země typické, ale dost se to teď rozmohlo i v USA a tady v Evropě. Co se týče focení, je to tak, že se speciálně vybírá místo, které je více charakteristické pro tu postavu. Vše se snaží udělat tak, aby to vypadalo, že ta daná postava ožila.


Chystáš nějaké konkrétní projekty, máš nějaké plány? Jako např. focení cosplaye? Předpokládám, že to si vyžaduje pečlivé a důsledné přípravy.
Mám v plánu nějaké projekty, které se cosplaye netýkají. Mám krásná místa tady poblíž u nás a mám chuť nafotit nějaký projekt s vílami. Mám představy, i tak nějak požadavky na to, kdo by měl být modelka, jenže sehnat modelku, která by byla ochotná v zimě stát jen v šatičkách na mokrých kamenech u potůčku, to si myslím, že asi neklapne. Teda pokud nebude dost houževnatá. Co se týče focení cosplaye, chtěla bych taky nafotit něco, jako je příběh. Udělat fotografický příběh, kde bude fotkami vyjádřeno, co se s postavou děje v celém příběhu například v anime. Chtěla bych jet i na cony, kde je spousta cosplayerů a tam se domluvit a něco nafotit. Jinak vše se snažím důkladně promyslet, naplánovat, vybrat místo, to jak bude fotografie vypadat, aby vystihovala opravdu tu postavu. Třeba když fotím děti, nejsem tolik připravená jako na focení cosplaye.

Je něco, co bys na základě vlastních zkušeností poradila začínajícím fotografům?
Shodou okolností je to nedávno, co mi jedna holčina psala, jestli bych jí neporadila, jak lépe fotit, protože moje fotky jsou na úplně jiné úrovni než její. Ochotně jsem jí poradila, teď se uvidí, jestli se tím bude řídit a dosáhne lepší kvality fotek a lepšího pohledu. A co bych jim poradila? Dělejte to hlavně pro sebe. Pokud vás to baví, věnujte se tomu, jděte si za svým a snažte se jít dál kupředu. Sice zezačátku to nebude takové, jako mají profíci, ale pokud do toho vložíte své úsilí a hlavně kreativitu, jistě se z vás brzy stanou skvělí fotografové.

I podle mě snaha a píle hrají obrovskou roli. Děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů a splněných snů.
I já moc děkuji za rozhovor.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 6. prosince 2016 v 10:09 | Reagovat

Dobré! Máš všechno dost dobře v hlavě srovnané, to se mi líbí. A jako fotografka jseš dobrá, máš dobré vidění a cit pro kompozici. Takže držím palce ať ti to jde takhle dál .... :-)

2 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 6. prosince 2016 v 10:24 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Je pravda, že až teď nedávno jsem si to pořádně srovnala v hlavě :D Prostě jsem si určila nějaké ty životní cíle, které bych chtěla někam dotáhnout :) Tak musím makat a makat, abych to tam dostala, kam potřebuji a mohla si nastavit další nové cíle :D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. prosince 2016 v 19:15 | Reagovat

Dobrý rozhovor. Máš-li chuť lepšit se a zároveň dobrý mix sebevědomí a pokory, myslím, že máš velmi dobrou příležitost dosáhnout toho, co si přeješ.

4 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 6. prosince 2016 v 22:20 | Reagovat

[3]: Tak ještě nedávno moje sebevědomí bylo na nule a díky pár lidem se mi dostalo tam, kde by mělo být a snaha jít kupředu, stanovit si cíle, vše mě začalo rychle posouvat kupředu k tomu, co moc chci a co mě naplňuje v životě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama