Vývoj a cesta

20. listopadu 2015 v 10:41 | Lenacia |  rady a nápady
Jak dobře fotit. Tak o tom si buďto můžete za velké peníze koupit brožury a knihy (přičemž, věřte mi, za to stojí z celé té fototématické literatury jen tři knihy, z čehož dvě jsou zdarma na vlastním internetovém serveru), a nebo jsou to měsíce a roky práce, zbírání techniky, zkušeností a toho 'správného oka'.
Jsem Lenka Smetanová, je mi 21 let, vystudovala jsem obor Užitá fotogafie a média, fotím od svých 7 let, a velká část fotokomunity mě zná pod jménem Lenacia. Věnuji se umělecké fotografii a fotodokumentaci. Ráda bych si s vámi dneska popovídala o svém fotografickém vývoji, a dala vám několik dobře mířených rad pro vaši fotogafickou cestu.
Lenacia PHOTOGRAPHY: Vývoj a cesta


Každá cesta a vývoj má svůj začátek, od něhož se následně vyvíjí. Proto by bylo asi nejvhodnější od toho začátku začít.
Jak už jsem se zmínila, fotím od sedmi let, jenže těžko vybírat z fotografií, které dnes prakticky neexistují (ano, vyhodila jsem je a vyhodila je téměř všechny), navíc jsou to cvaky na analogový kompakt, které se dají shnout jako cvaky všeho co vidím, nezájem, že to foťák nezaostří, je venku tma. Neznalost neomlouvá a taky nic neopraví. Snad i proto mi z časové sekvence 7-10 let leží v šuplíku jen fotografie mé první kočky Břéti, která byla prostě dokonale fotogenická, a fotky koně Merlina, mé první koňské lásky.

Když jsem se poprvé rozhodla, že chci fotografovat, bylo to při dovolené na Krétě, afotka výš je jedna z prvních, kterou jsem milovala (vidíte tam vpravo tu korunku? jo, tak přesně proto jsem tu fotku měla ráda).

A od té doby už uplynuly roky! Hodně roků. Velmi brzo to bude 10 let, a to už je dlouhá doba. Skoro mě to až děsí, protože mi to přijde jako včera, kdy jsem začala fotit na první digitální fotoaparát Olympus C-745. Během té doby jsem vystřídala několik fotoaparátů, grafických programů i typů podpisu.

Na tento digitální fotoaparát se mi mimo jiné podařilo zachytit i pár zajímavých snímků. Mezi ty nejlepší bezesporu patří 'pramen' a růže.

Nastal čas vývoje. Na mém krku se začala houpat moje první digitální zrcadlovka 'Olga'. Olympus E-420 se stal na několik let mým nejlepším přítelem fotoaparátem. Řeknu vám, žádný med to nebyl. V té době nejlevnější, nejlehčí a nejdostupnější zrcadlovka byla totiž pro člověka, který přešel z plně automatického stařičkého digitálu, nebe i peklo. Ne že by Olga neměla automat, to měla a fotila jem na něj velmi dlouho, popravdě jsem přestala až po přestoupení na fotografickou školu.
Jenže Olympus tohoto jméne je nevalně slavný i dnes, snad každý vám řekne všechny jeho problémy, a věřte mi, že se na 99% shodují ve všech ohledech. Když je světlo, fotí Olga docela dobře, ale dělá ostré přechody mezi světlem a stínem. Když je světla málo, protestuje a fotky jsou rozmazané (Funny fact: E-420 nemají plný manuál a moc rády si přenastavují během samotného focení clonu a závěrku).
Přesto i dnes, při zveřejnění některých mých fotografí, a za jakých podmínek byly pořízeny, někteří bývalí, či dosavadní majitelé těchto těl kroutí hlavou nad tím, jak jsem to dokázala (Funny fact: vcelku jednoduše, vyhorožovala jsem při focení Olze, že jestli to nevyfotí, prásknu s tím o zem- pvní umělá inteligence: po tomto varování dokonce občas i něco vyfotila).

Po celou dobu se nacházíme v letech 2010-2011.
Důležitý posun v tomto období je ten, že jsem začala vnímat existenci kompozice. Že baráky, sloupy, bordel a jiné věci jsou na pozadí E-E, a že mám hledat pozadí čisté. Dokonce i světlo jsem začala chápat.
Plno zajímavých informací, které zahlcovaly můj mozek, a taky kartu mého fotoaparátu.
Pravda, nutno dodat, že se zatím jedná o začátky komplexní práce s tím, co mám. Hodně se změnilo ve chvíli, kdy jsem začala chodit na fotokurzy. Hlavně na fotokurz v Pardubicích při kvalifikaci na Velkou Pardubickou. Jednalo se o mou vůbec první sportovní reportáž.
Rok 2011 byl zlomový. Jednak jsem přestoupila z veřejnoprávní školy na fotografickou, a taky jsem se rozloučila s Olgou, a dostala svůj nový fotoaparát Canon EOS 550D (později vyměněn za 600D, který mám dodnes).
A jedny z prvních a současně i povedených fotografií jsou podzimní snímky z Hřenska. A když na dtím tak uvažuji, bude to tím, že jsem od září nastoupila na fotografickou školu. Což znamenalo veliký pokrok. Už se nefotí na automat, ale jedu plně na manuálním nastavení, pracuju s expozicí i kompozicí, a učím se nové věci.
jestli mi ta škola něco dala? Ano i ne, dala mi rozhodně prostory. Bez ní bych se nidky nenaučila nic o práci v ateliéru, o práci se světlem, o aranžmá, a asi bych se plácala stále ještě někde u autmatu a povedených fotografických náhod.
Suneme se do roku 2012, a to je rok přelomů. V téhle chvíli už naprosto chápu, co mám chtít a očekávat od toho, co mám. V roce 2012 jsem také investovala do objektivů. Ten nejlepší je z 'L' kové řady Canon 70-200 se světelností F/2,8. Do fotovýbavy mimo jiné přišla také pevná padesátka F/1.8 (Not so funny fact: Nikdy neberte zrcadlovku s objektivy do O2 Arény, v roce 2014 jsem se chystala na Appassionatu, bohužel jsem si nepročetla všechny podmínky a zjistila až u vstupu, že se zrcadlovkou dovnitř nesmím. V Depozitu nejen, že mě orkadli o 100korun, ale navíc mi tam rozbili právě můj 50mm objektiv. Reklamace? Údajně jsem měla objektiv rozbitý už v době, kdy jsem si k nim tašku dávala).
Tu nejlepší průpravu už jsem dostala. Zvládla jsem fotit s kompaktem a dokázala z něj přejít rovnou na jednu z nejhorších zrcadlovek, co se recenzí fotografů týče. Teď už je to jen o praxi. Nic mě neomezuje (snad jen pomalé ostření a rychlost závěrky), nemusím hledat technické kompromisy v rámci schopností fotoaparátu. Zbývala jen poslední věc k naučení. SD paměťová karta není jen o gigabajtech. Dozvěděla jsem se zajímavé věci, například, že existují různé class (třídy) karet. V nejbližší době jsem proto vyměnila Class 4, za Class 10. Neomezená délka videí, rychlejší a delší sekvenční snímání a ukládání snímků.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | 22. listopadu 2015 v 8:26 | Reagovat

Pěkný,přejí hodně zdaru v další práci. Mně už dávno ujel vlak, nedobehnu už ani na courak. Fotim jen na ultrazoom, ale nastavují čas i clonu. Sice se snažím,ale jen pro radost svoji. A radují se z toho, že fotky vidím hned a nemusím nejprve na záchodě potmě namotat do tanků film,vyvolat,čekat až dokonale uschne,pak počkat až celá rodina usne,nanosit do koupelny vyvolávací materiál a pomůcky,pak čarovat a skoro do rána leštit fotky,pak zase všechno řádně uklidit.Lituji, že nádherných záběru z výstupu na Lomnicak,Gerlach,....mám tak málo a jen v černobílém provedení na malém papírovém formátu. Prostě do toho rychlíku už plnohodnotné nenastoupim. :-(

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 17:33 | Reagovat

Ta škola je opravdu znát, a vývoj je opravdu hodně znatelný. Mě nezbývá než se učit metodou pokus - omyl. ;-)

3 Bels Bels | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 19:34 | Reagovat

Vždy je co dalšího se učit. :) No ve fotkách je vidět rozhodně obrovský posun a z článku je vidět, že už o tom dost víš. :-D Obojí je skvělé.
A Olympus nikdy! :-D

4 Lenacia Lenacia | 28. listopadu 2015 v 20:02 | Reagovat

který chuj to předčasně zveřejnilo? :-D

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 29. listopadu 2015 v 9:00 | Reagovat

[4]:no mě to zrovna jako předčasné nepřipadalo vzhledem k tomu jak už to dlouho bylo v rozepsaných. A nechápu proč se mají takové dobré články sušit někde schované když můžou někoho nakopnout k tomu aby si s focení udělal i životní cestu. Jo to jsem byla já, novej správce.

6 Leňaca Leňaca | 29. listopadu 2015 v 13:02 | Reagovat

[5]: není to dokončené, není není :-D  jen mám svůj počítač v opravě a nemám přístup k fotografiím, abych to dodělala

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 29. listopadu 2015 v 13:03 | Reagovat

Jenže to jsem nemohla vědět. Tak to můžeš udělat jako pokračování až se dostaneš k fotkám a budeš mít doma komp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama